THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Tuším sa nejako slabšie venujem grind coru, tak mi aj nezrecenzované skysli napr. vydarené (kedysi) novinky od THE KILL, CAPTAIN CLEANOFF alebo MAGRUDERGRIND, čo už, aspoň trochu s tým niečo urobím. 2. júna vyšiel u Willowtip Records šiesty dlhohrajúci album kalifornských veteránov PHOBIA. Na skupinu hrajúcu od roku 1990 by sa to zdalo málo, keď si však pozriete diskografiu, nájdete skoro tridsať položiek a drviči z Orange County sa ani od posledného albumu „Remnants Of Filth“ z roku 2012 neflákali, dve splitká, EP a box je slušná produktivita na ľudí, miestami zhusta angažovaných aj kade-tade inde, napríklad gitarista Leon del Muerte (IMPALED a veľa iného) a bubeník Danny Walker toho stíhajú dosť.
V súčasnej päťčlennej zostave začiatky pamätajú len gitarista Bruce Reeves a vokalista Shane Mclachlan, ale bez starosti, dostaneme presne to, čo od legendy US grindu chceme. Obal i intro inšpirované horúcou súčasnosťou, americkou i svetovou, a dvadsať vypaľovačiek, ktoré pri časovom rozpätí od 0:17 („Intimidator“) po 2:54 („Out From The Ashes“) majú v priemere cca minútu dvadsať. Hudba je klasický, takpovediac ortodoxný grind core tak, ako bol definovaný koncom 80. rokov, pochopiteľne s kvalitnejšími skladateľskými i hudobníckymi výkonmi a zvukom síce živým a živelným, ale vzdialeným garážovému rachotu. Prevládajú náklepové tempá, niekedy so zaujímavou nadstavbou pomalých gitarových riffov, skladby sú naozaj agresívne, výbušné, PHOBIA servírujú pravú grindovú divočinu s chytľavými linkami, korunovanú drsnými hlbšími i rozbesnenými vyššími ryčiacimi vokálmi. Poriadne vyzretý stopercentný grind, to neomrzí.
8 / 10
Remnants Of Filth (2012)
Unrelenting (EP) (2010)
22 Random Acts of Violence (2008)
My Friends - Our Grind! (EP) (2008)
Cruel (2006)
Get Up And Kill! (EP) (2004)
Grind Your Fucking Head In (2003)
Serenity Through Pain (2001)
Destroying The Masses (EP) (1999)
Means Of Existence (1998)
Enslaved (EP) (1997)
Return To Desolation (EP) (1993)
All That Remains (EP) (1992)
Vydáno: 2017
Vydavatel: Willowtip Records
Stopáž: 31:33
-bez slovního hodnocení-
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.